Dr. Josef John, a young obstetrician, is having a secret affair, as non-committed as possible, with the wife of his colleague, Arnošt RýdlHRA O JABLKO
Czech Republic / 1976 / 100 min. / Colour
pocta Věře Chytilové
námět: KRISTÝNA VLACHOVÁ, VĚRA CHYTILOVÁ
scénář: KRISTÝNA VLACHOVÁ, VĚRA CHYTILOVÁ
režie: VĚRA CHYTILOVÁ
kamera: FRANTIŠEK VLČEK
hudba: MIROSLAV KOŘÍNEK
střih: ALOIS FIŠÁREK
zvuk: ADOLF NACHÁZEL
dramaturg: VLADIMÍR BLAŽEK
architekt: VLADIMÍR LABSKÝ
kostýmy: IRENA GREIFOVÁ
výroba: KRÁTKÝ FILM PRAHA
vedoucí výroby: ANTONÍN VANĚK
hrají: DAGMAR BLÁHOVÁ, JIŘÍ MENZEL, JIŘÍ KODET, EVELYNA STEIMAROVÁ, NINA POPELÍKOVÁ, BOHUŠ ZÁHORSKÝ, JIŘÍ LÁBUS, KATEŘINA BURIANOVÁ, JANA SYNKOVÁ, JITKA NOVÁKOVÁ.
Mladý porodník MUDr. Josef John provozuje utajený a co možná nezávazný sex s manželkou svého kolegy Arnošta Rýdla, jeho pozornost ale přitahuje nová sestra Anna. Ta sice způsobí nejeden trapas, na porodním sále je ale šikovná a v kontrastu s pokryteckým okolím vyniká její opravdovost. Když Rýdl přistihne manželku s kolegou in flagranti, rozpadá se jejich přátelství i společný výzkum. Na sukničkáře Johna dopadnou následky jeho lehkovážnosti: nesplní svůj výzkumný úkol, Anna zmizí neznámo kam a on sám odchází z nemocnice. Na novém působišti v porodnici se setká s Annou ve vysokém stadiu těhotenství...
Projekce
| Datum | Čas | Sál |
|---|---|---|
| 19.04.2009 | 16:30 | Meštanská Beseda - malý sál/small hall |
Věra Chytilová
* 2. února 1929, Ostrava
Věra Chytilová po maturitě studovala architekturu v Brně (1948-1949). Studia ale nedokončila a živila se jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedlo umělecké prostředí kolem fotografa Karla Ludwiga, který byl v letech 1950-1953 jejím prvním manželem, a krátká kariéra manekýnky. Díky ní dostala v dvoudílném filmu Martina Friče Císařův pekař - Pekařův císař (1951) roli jedné z osmi dvorních dam. Prostředí natáčení ji natolik zaujalo, že v rozmezí let 1953-1957 prošla na Barrandově postupně profesemi klapky, skriptky, asistentky režie (Ztracenci, 1956, r. Miloš Makovec) a pomocné režisérky.
V letech 1957-1962 vystudovala režii na FAMU u Otakara Vávry: jejími spolužáky byli mj. Evald Schorm, Jiří Menzel a Jan Schmidt. Upozornila na sebe už školními snímky: například filmy Zelená ulice (1960) nebo Kočičina (1960). Absolvovala středometrážním filmem o životě manekýnky Strop (1961). Její práce od samého počátku provokovala stavěním vyostřených etických dilemat a bouráním zavedených formálních klišé. Režisérka sama proslula tvrdohlavou vehemencí, s jakou své projekty dokázala prosazovat i navzdory nepříznivým okolnostem.
První žena mezi českými režiséry získala respekt nejen u kolegů, tvořících tehdejší československou novou vlnu (společný povídkový film Perličky na dně, 1965), ale v květnu 1967 vyvolala alegorií Sedmikrásky (1966) dokonce interpelaci v tehdejším Národním shromáždění. Za normalizace byla postižena šestiletým zákazem práce, během něhož inkognito natáčela televizní reklamy. Zákaz se jí podařilo prorazit až v Krátkém filmu snímkem Hra o jablko (1976). Souběžně s hraným filmem se od té doby věnuje i dokumentu, od devadesátých let točí portréty a eseje pro televizní cykly společnosti Febio (GEN, GENUS, V.I.P., OKO, Jak se žije, 12 odvážných, Táta jako máma, České milování).
I po listo
