ÚDOLÍ VČEL
Czechoslovakia / 1967 / 97 min. / Black & White
pocta Františku Vláčilovi
námět: VLADIMÍR KÖRNER
scénář: VLADIMÍR KÖRNER, FRANTIŠEK VLÁČIL
režie: FRANTIŠEK VLÁČIL
kamera: FRANTIŠEK ULDRICH
hudba: ZDENĚK LIŠKA
střih: MIROSLAV HÁJEK
zvuk: FRANTIŠEK FABIÁN
dramaturg: ANTONÍN MÁŠA
architekt: JINDŘICH GOETZ
kostýmy: THEODOR PIŠTĚK
výroba: FILMOVÉ STUDIO BARRANDOV - TS LADISLAV NOVOTNÝ-BEDŘICH KUBALA
vedoucí výroby: VĚRA KADLECOVÁ
hrají: PETR ČEPEK, JAN KAČER, ZDENĚK KRYZÁNEK, VĚRA GALATÍKOVÁ, MIROSLAV MACHÁČEK, JOSEF SOMR, VÁCLAV KOTVA, JOSEF KOTAPIŠ, PETR SEDLÁK, JANA HLAVÁČKOVÁ.
Ondřej z Vlkova se jako dítě provinil proti otcově vůli a byl za to dán do výchovy německým řádovým rytířům. Ani nejtvrdší askeze v něm ale nepotlačila touhu po svobodě a smysl pro lidskou přirozenost. Na útěku z řádu je mu v patách jeho přítel Armin von Heide. Někdejší účastník křižáckého tažení do Svaté země a fanatický zastánce čistoty víry i těla chce Ondřeje přivést zpět na pravou cestu. Ze střetu jeho abstraktního dogmatismu s plností života se však na Ondřejově tvrzi vyvine kruté a krvavé finále. Armin se stane obětí své vlastní zaslepenosti, avšak i na Ondřeje dopadá osudové prokletí...
Projekce
| Datum | Čas | Sál |
|---|---|---|
| 20.04.2009 | 16:30 | Meštanská Beseda - minikino |
František Vláčil
* 19. února 1924, Český Těšín
† 27. ledna 1999, Praha
František Vláčil pocházel z rodiny legionáře a vojáka z povolání, vyrůstal ve Frýdku-Místku a v Brně. Jako maturant byl totálně nasazen v Rájci-Jestřebí, po válce se přihlásil do armády a do roku 1947 absolvoval pilotní kurz a školu pro záložní důstojníky. V letech 1947-1952 studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a estetiku. Současně působil v brněnské skupině Kresleného filmu jako fázař, později přešel do Studia populárně vědeckých a naučných filmů, kde postupně prošel všemi funkcemi výrobního štábu až po režii.
V roce 1951 byl jako důstojník znovu povolán do služby, a to v Čs. armádním filmu. Po přesídlení do Prahy v něm zůstal až do roku 1958 a natočil tam několik desítek instruktážních a výcvikových filmů: například Dopis z fronty (1956) Posádka na štítě (1956) a Sebeobrana (1958). Při natáčení hraného filmu Tanková brigáda (1955, r. Ivo Toman) působil jako umělecký poradce a režisér masových bojových scén. Jako zaměstnanec Čs. armádního filmu natočil i svůj první krátký hraný snímek Skleněná oblaka (1958) a jednu z povídek diptychu Vstup zakázán (1959).
Po definitivním přechodu k hranému filmu do Filmového studia Barrandov debutoval celovečerním snímkem Holubice (1960). Jeho výtvarně působivá a často literárně inspirovaná tvorba se poté soustředila na tzv. dobové filmy (Marketa Lazarová, 1965/67), které se na půdorysu minulosti obracely k elementárním zdrojům lidského jednání a emocionality. Přestože se přitom spontánně vyhýbal konkrétním politickým paralelám, ocitl se i on na počátku sedmdesátých let se svými dalšími projekty v nemilosti. Útočiště našel na čas v Krátkém filmu, kde natočil několik dokumentů a dva hrané středometrážní snímky.
Na Barrandově mohl pokračovat od roku 1976 a znovu prokázal, že i zdánlivě utilitárním látkám dovede vtisknout nadčasový existenciální rozměr. Proh
